AliZet 1000 mil 2023

         Pátek 21.7.2023      Vstáváme tak, abychom se ještě před šestou stihli přemístit na samý okraj zóny legálního pohybu. Štefan, který nás vyprovází    se s námi loučí slovy: "Dál už je to na vás". Poprvé od CP se cítíme "úplně v pohodě", vykoupaní, vyspaní, vypraní,..., jak to známe od Marka. Jsme plní optimismu a odhodlání.  Je krásné ráno a na chatu Hrešnou nám to trvá necelé tři hodiny. Ráno v Ružíně.      Docela jsme se na ni i těšili, Hrešnou známe z filmů, ale byla bohužel zavřená a personál sekal trávník.  Museli jsem se tedy spokojit se svými zásobami. Vůbec jsme nečekali, že ještě můžeme potkat někoho z Mílařů. A zrovna tady najednou z lesa vyjede cyklista. Typicky ověšené, zaprášené a zabahněné kolo a unavený obličej jeho majitele prozrazuje, že jede zdaleka. Jeho identitu prozradí známe žluté startovní číslo 2054 Michal Poláček. Po obrátce v Nové Sedlici už uhání zpátky na západ. Vyměníme si záž...

    Čtvrtek 20.7.2023        Ráno jsem neslyšela budík, a tak den začínáme o něco později, než bylo v plánu.  Je půl šesté, je zataženo a chvilkami i prší.  Protože jsme tady prodlívali na úplné periferii, stačí jen projít kolem 3 domů a pak přes koleje a jsme z města pryč. Pochod sychravým ránem nám zpestří neobyčejná scéna, kdy se desítky urozených čápů pasoucích se na poli před námi jako na povel vznesou z ranního oparu a zamíří bůhví kam.      Nenápadné Markušovce nás překvapí několika zajímavými historickými stavbami - kostel, hrad, letohrádek a krásný zámek, pod kterým procházíme. Zjišťujeme, že se obec jmenuje po županovi hraběti Markovi. A právě Marek se nám sám vzápětí připomene. Když se na krátkou chvíli zastavíme před místním konzumem, čtu si zprávy z mílařského peletonu.  Najednou mi málem vypadl rohlík z ruky: Marek Ondra skončil! Jak to? Vždyť mu to tak skvěle šlo, pořád byl před námi, a když jsme se potkali, byl ...

    Středa 19.7.2023     Noc by byla klidná, nebýt nedalekého vysokého náspu, po kterém vede železniční trať. Takže nás co chvíli budily rachotící kola rychlíků uhánějících do svého cíle. Dlouhé nákladní vlaky pak duněly celé minuty. Když se nocuje venku, vždy potěší, že první co se po probuzení uvidí, je modré nebe. Nevýhodou teda je, že tento jev doprovází vydatná rosa nad ránem, která pokryje vše, co není pod střechou. Ostré sluneční paprsky tu vodu sice rychle zase vytáhnou, my ale spěcháme, a tak vlhké až mokré věci nacpeme do batůžků a opouštíme toto klidné rušné místo.           A zanedlouho už procházíme mezi vesnickými domy. Za mostem přes Biely Váh nás jako milé překvapení čeká už otevřený malý obchůdek vonící čerstvým pečivem. Spokojení pak míjíme poslední zahradu ve Važci, abychom se po spletitých polních cestách přesunuli z Liptova do Spiše. Po levé straně stále pozorujeme panorama Vysokých Tater. V místech, kde právě jdeme, před...

         Úterý 18.7.2023     Ráno  za dětskou skluzavkou nás čeká  nepříjemné probuzení. Zaútočily na nás hordy slimáků, vyhlídly si náš tarp a nalezly i na batohy. Takže všechno, co balíme je oslizlé a ještě k tomu navlhlé od ranní rosy. Než se v tichosti vytratíme, musíme se nějak zbavit těch nevítaných vetřelců.     Poslední dva dny jsme se pohybovali po horách a ušli 103 kilometrů. Přemítáme, jestli je to důvod ke spokojenosti. Teď půjdeme do Liptovského Mikuláše často po silnici, takže se nám snad podaří být v jednodušším terénu  rychlejší a  urazit více kilometrů. Nejprve po panelovce přicházíme do  Liptovské Štiavnice, kde nám do kroku z vesnických amplionů zpívá Marika Gombitová Slnečný kalendár. K tomu se dozvíme, že na náměstí bude probíhat prodej nových zemiakov, uhorek nakladaček, papriky a paradajky.  V Liptovských Sliačích si uděláme první přestávku. Kromě snídaně si v obchodě pořídíme rodinné balen...

    Pondělí 17.7.2023      Jako na startovní čáře stojíme před šestou u kraje lesa s názvem Temný kút a baba. A přesně v celou nám začíná šichta. Čeká nás několikahodinové stoupání (+1200 m) na jeden z nejvyšších vrcholů Velké Fatry. A hned první porce je docela výživná, na Čremošnianské lazy, kde si po 2,5 kilometrech zapíšeme 250 metrů výškových. Za Medvědí dolinou se dostáváme na hranici Národního parku a za další zhruba 1 kilometr na rozcestník Kopka, kde vzpomeneme na pana ředitele a zakladatele. Dlouhou Žárnovickou dolinou kráčíme podél říčky Teplice, která pramení někde nad námi, míjíme památný srub SNP. Než postavíme své boty proti vrstevnicím v krpálu na Košařiska, osvěží nás pramen v Kostolci. A tady se napojíme na Stezku hrdinů SNP, která se klikatí až k horskému hotelu Králova Studňa, kde si uděláme zaslouženou přestávku. Zrovna tam probíhá dopolední údržba, ale něco k pití na recepci přesto dostaneme. Pivo za 5 Euro pak labužnicky srkáme na venkovní...

    Neděle 16.7.2023     BUTY: " Co by hledal fakír v lázních,  zeptají se všichni blázni,  co by hledal se svou vnitřní kázní,  zase jenom tvrdou kázeň,  sem tam někde horkou lázeň,  pomyslí si pravý fakír v lázních."      Ráno jsme si po nějaké době dali klasického domácího turka z pořádného hrnku, kterou nám náš hostitel Janko nachystal. Včera jsme byli dost unavení, moc jsme toho nenamluvili, a tak teď máme trochu času probrat život. A v 5:45 se odebíráme na okraj ještě spící obce, odkud přesně v šest vykročíme.  U Janka Prepáče.        Nějakou dobu šněrujeme opuštěnou  silnici. Za Čavojem se ocitáme uprostřed krásné přírody. Přejdeme několik kopečků, objevíme opuštěný horský hotel Magura, který má zřejmě nejlepší časy za sebou. Pak už z dálky slyšíme zvony Chvojnického kostela, které svolávají na nedělní mši. V takto povznesené náladě se loučíme s poslední obcí Strážovských vrchů, které přechá...