AliZet 1000 mil 2023

    Sobota 22.7.2023      Zajímavé jsou mystické jevy, které se na Mílích dějí. Oproštění se od všedních záležitostí, otupujícího shonu a materiální mantry přivedou k vnitřní meditaci, kdy se člověk na dlouhé hodiny hluboko propadá do svých myšlenek. Možná je to ta dlouhá pouť, pokora před přírodou, před lidmi a před neúprosným časem. Tady se každý stává vnímavým, potkává se s anděli a dějí se mu zázraky.       Ve tři hodiny nad ránem už konečně živlům došly síly, protřeme si oči a se zvláštním pocitem vyrážíme vstříc asi už našemu poslednímu dni na Mílích.  Před námi je 76 kilometrů a my prostě musíme za každou cenu  dorazit do cíle. Za rozednění jsme už v Michalovcích a otevřená benzinka nám nabídne povzbuzující ranní kávu.     Po užhorodské opouštíme Michalovce a hned se nám začíná z dálky přibližovat široširá Zemplínská šírava. S pozadím Vihorlatských vrchů se chvílemi cítíme jako v Chorvatsku. Několik kilometrů jdeme ...

         Pátek 21.7.2023      Vstáváme tak, abychom se ještě před šestou stihli přemístit na samý okraj zóny legálního pohybu. Štefan, který nás vyprovází    se s námi loučí slovy: "Dál už je to na vás". Poprvé od CP se cítíme "úplně v pohodě", vykoupaní, vyspaní, vypraní,..., jak to známe od Marka. Jsme plní optimismu a odhodlání.  Je krásné ráno a na chatu Hrešnou nám to trvá necelé tři hodiny. Ráno v Ružíně.      Docela jsme se na ni i těšili, Hrešnou známe z filmů, ale byla bohužel zavřená a personál sekal trávník.  Museli jsem se tedy spokojit se svými zásobami. Vůbec jsme nečekali, že ještě můžeme potkat někoho z Mílařů. A zrovna tady najednou z lesa vyjede cyklista. Typicky ověšené, zaprášené a zabahněné kolo a unavený obličej jeho majitele prozrazuje, že jede zdaleka. Jeho identitu prozradí známe žluté startovní číslo 2054 Michal Poláček. Po obrátce v Nové Sedlici už uhání zpátky na západ. Vyměníme si záž...

    Čtvrtek 20.7.2023        Ráno jsem neslyšela budík, a tak den začínáme o něco později, než bylo v plánu.  Je půl šesté, je zataženo a chvilkami i prší.  Protože jsme tady prodlívali na úplné periferii, stačí jen projít kolem 3 domů a pak přes koleje a jsme z města pryč. Pochod sychravým ránem nám zpestří neobyčejná scéna, kdy se desítky urozených čápů pasoucích se na poli před námi jako na povel vznesou z ranního oparu a zamíří bůhví kam.      Nenápadné Markušovce nás překvapí několika zajímavými historickými stavbami - kostel, hrad, letohrádek a krásný zámek, pod kterým procházíme. Zjišťujeme, že se obec jmenuje po županovi hraběti Markovi. A právě Marek se nám sám vzápětí připomene. Když se na krátkou chvíli zastavíme před místním konzumem, čtu si zprávy z mílařského peletonu.  Najednou mi málem vypadl rohlík z ruky: Marek Ondra skončil! Jak to? Vždyť mu to tak skvěle šlo, pořád byl před námi, a když jsme se potkali, byl ...

    Středa 19.7.2023     Noc by byla klidná, nebýt nedalekého vysokého náspu, po kterém vede železniční trať. Takže nás co chvíli budily rachotící kola rychlíků uhánějících do svého cíle. Dlouhé nákladní vlaky pak duněly celé minuty. Když se nocuje venku, vždy potěší, že první co se po probuzení uvidí, je modré nebe. Nevýhodou teda je, že tento jev doprovází vydatná rosa nad ránem, která pokryje vše, co není pod střechou. Ostré sluneční paprsky tu vodu sice rychle zase vytáhnou, my ale spěcháme, a tak vlhké až mokré věci nacpeme do batůžků a opouštíme toto klidné rušné místo.           A zanedlouho už procházíme mezi vesnickými domy. Za mostem přes Biely Váh nás jako milé překvapení čeká už otevřený malý obchůdek vonící čerstvým pečivem. Spokojení pak míjíme poslední zahradu ve Važci, abychom se po spletitých polních cestách přesunuli z Liptova do Spiše. Po levé straně stále pozorujeme panorama Vysokých Tater. V místech, kde právě jdeme, před...

         Úterý 18.7.2023     Ráno  za dětskou skluzavkou nás čeká  nepříjemné probuzení. Zaútočily na nás hordy slimáků, vyhlídly si náš tarp a nalezly i na batohy. Takže všechno, co balíme je oslizlé a ještě k tomu navlhlé od ranní rosy. Než se v tichosti vytratíme, musíme se nějak zbavit těch nevítaných vetřelců.     Poslední dva dny jsme se pohybovali po horách a ušli 103 kilometrů. Přemítáme, jestli je to důvod ke spokojenosti. Teď půjdeme do Liptovského Mikuláše často po silnici, takže se nám snad podaří být v jednodušším terénu  rychlejší a  urazit více kilometrů. Nejprve po panelovce přicházíme do  Liptovské Štiavnice, kde nám do kroku z vesnických amplionů zpívá Marika Gombitová Slnečný kalendár. K tomu se dozvíme, že na náměstí bude probíhat prodej nových zemiakov, uhorek nakladaček, papriky a paradajky.  V Liptovských Sliačích si uděláme první přestávku. Kromě snídaně si v obchodě pořídíme rodinné balen...

    Pondělí 17.7.2023      Jako na startovní čáře stojíme před šestou u kraje lesa s názvem Temný kút a baba. A přesně v celou nám začíná šichta. Čeká nás několikahodinové stoupání (+1200 m) na jeden z nejvyšších vrcholů Velké Fatry. A hned první porce je docela výživná, na Čremošnianské lazy, kde si po 2,5 kilometrech zapíšeme 250 metrů výškových. Za Medvědí dolinou se dostáváme na hranici Národního parku a za další zhruba 1 kilometr na rozcestník Kopka, kde vzpomeneme na pana ředitele a zakladatele. Dlouhou Žárnovickou dolinou kráčíme podél říčky Teplice, která pramení někde nad námi, míjíme památný srub SNP. Než postavíme své boty proti vrstevnicím v krpálu na Košařiska, osvěží nás pramen v Kostolci. A tady se napojíme na Stezku hrdinů SNP, která se klikatí až k horskému hotelu Králova Studňa, kde si uděláme zaslouženou přestávku. Zrovna tam probíhá dopolední údržba, ale něco k pití na recepci přesto dostaneme. Pivo za 5 Euro pak labužnicky srkáme na venkovní...

    Neděle 16.7.2023     BUTY: " Co by hledal fakír v lázních,  zeptají se všichni blázni,  co by hledal se svou vnitřní kázní,  zase jenom tvrdou kázeň,  sem tam někde horkou lázeň,  pomyslí si pravý fakír v lázních."      Ráno jsme si po nějaké době dali klasického domácího turka z pořádného hrnku, kterou nám náš hostitel Janko nachystal. Včera jsme byli dost unavení, moc jsme toho nenamluvili, a tak teď máme trochu času probrat život. A v 5:45 se odebíráme na okraj ještě spící obce, odkud přesně v šest vykročíme.  U Janka Prepáče.        Nějakou dobu šněrujeme opuštěnou  silnici. Za Čavojem se ocitáme uprostřed krásné přírody. Přejdeme několik kopečků, objevíme opuštěný horský hotel Magura, který má zřejmě nejlepší časy za sebou. Pak už z dálky slyšíme zvony Chvojnického kostela, které svolávají na nedělní mši. V takto povznesené náladě se loučíme s poslední obcí Strážovských vrchů, které přechá...

     Sobota 15.7.2023         Vzhledem k tomu, že se v posledních letech na Slovensku přemnožili medvědi, zavedli pořadatelé pravidlo o nočním zákazu jízdy (chůze) v inkriminovaných oblastech.  To znamená, že se na určených místech nesmíme v době od 21 do 6 hodin pohybovat a měli bychom být v obydlené oblasti nebo v kryté stavbě.     Dosáhnout CP nočním pochodem se nám už bohužel napotřetí nepodařilo. Zůstali jsme trčet na půl cesty mezi obcí Horné Srnie a Nemšová. Teď nás budí sílící provoz a hluk od silnice a máme nepříjemné mrzení. Beze slov naházíme věci do našich "salomonů" a padáme odsud ve snaze, co nejdříve umáznout včerejší manko.     Hned za Nemšovou  překračujeme po dlouhém ocelovém mostě široký Váh a po pěší lávce i Klokočovský kanál. Jeho klidná hladina nás pak asi hodinu doprovází cestou po navýšené hrázi. Nevěříme vlastním očím, když se na dalším mostě OPĚT potkáváme s Markem Ondrou. Marek, jako už trad...

     Pátek 14.7.2023     Klidně běžte přes ten brod, kačenám to tam bylo před chvílí po pás.          Od Cépéčka ve Františkově se nám každý večer daří zajistit si střechu nad hlavou. A ani této noci pod přístřeškem Kopaná tomu nebylo jinak. Podél masivních lavic je dost místa na dvě karimatky, a tak to vypadá, že se tady dobře vyspíme. A opravdu noc je klidná a nic nás neruší v blahodárném spánku. Přístřešek stojí v blízkosti přilehlého pramene. Vydatný proud vody, který tu vyvěrá a se šploucháním dopadá mezi kamenné obrubníky, vytváří relaxační uspávací kulisu. Ještě hodně před pátou hodinou tady zastavuje auto, s reflektory namířenými do našich rozespalých očí. Nabere vodu, třískne dveřmi a s burácením motoru odjíždí. Do pěti minut je tu další. A pak už jeden za druhým. Zřejmě si tady cestou do práce jezdí natankovat zázračnou vodu. V tom se ale spát nedá, a tak trochu mrzutí vstáváme. Výhoda je, že si v tom bohatém zdroji vody můžeme...

    Čtvrtek, 13.7.2023                 Až za denního světla si můžeme prohlédnout místo, které nám poskytlo v noci ochranu. Za stylovým rozčapeným přístřeškem v typickém bílém nátěru, vidíme ve svahu  otvor  do staré břidlicové štoly s tajemným názvem Woodboys. Nejspíš odtud  pořádali v noci své nálety  vzácní netopýři. Ještě zkontrolujeme, jestli jsme tu na něco nezapomněli a v oparu ranní mlhy se vydáváme na cestu. Putujeme údolím Budišovky,  která tvoří přirozenou hranici mezi Moravou a Slezskem a klikatí se mezi loukami, lesnatými stráněmi a mohutnými haldami břidlice. Říčka nám občas nám zkříží cestu a my musíme brodit. Aspoň si trochu umyjeme nohy.      Cestu nám zpestřují informační totemy s vtipnými průpovídkami, charakterizujícím zdejší kraj, např.: "Slivovice a pálenky ze zdejšího ovoce jsou řízné jako břidlice" nebo "Pamatuj! Na břidlici roste nejlepší ovoce. Křupe jako břidlice."...

    Středa 12.7.2023            Můžeš si naplánovat, co chceš - no, pokaždé to nevyjde. Hlava by chtěla, ale tělo ti do toho hodí vidle.        Celou noc nás budilo neustálé šramocení pod podlahou, na které ležíme. Vašek měl z toho živé sny, že kolem Alfrédky krouží divočáci a přemýšlí, jak se na nás přes schody dostanou. Ráno jsme ale zhodnotili, že to nejspíš byly nějaké myšky, které se tam naučily chodit pro zbytky jídel, které turistům propadnou škvírami mezi deskami.      Dnes máme velké plány kopnout pořádně do vrtule a srovnat včerejší výpadek.  Jde se nám o poznání lépe,  cesta vede víceméně z kopce, a tak jsme celkem  rychle v civilizaci. U pumpy se stylovým dřevěným korytem provádíme ranní hygienu a nejraději bychom si tam vlezli celí. Ale zrovna z protějšího dvora vyjíždí autem nějaká paní, a že, jestli nechceme někam hodit. Bylo by to fajn, ale je jasné, že musíme s díky odmítnout....

    Úterý 11.7.2023     CP2 Františkov neboli Finish500. Někteří přihlášení již na startu vědí, že tady budou v cíli. Finisherem se stane i ten, kdo tady závod ukončí neplánovaně, neb z nejrůznějších důvodů už nemůže pokračovat. A pro ostatní je to jenom další, luxusnější CP, můžou si tady poslat balík s věcmi, dát do pořádku sebe i techniku. Mají polovinu za sebou a "začíná jim druhý level". Finish500.      Ráno nás vzbudí šrumec, kdy se závodníci postupně vytrácejí vstříc dalším mílím. Některé z nich už známe od vidění, z náhodných setkání, tak se zdravíme. Mezi nimi opět i s Markem Ondrou, jako by tu na nás čekal. I on je již v plné zbroji. Cítíme se ještě hodně unavení, přesto pomalu vstáváme.      První věc, kterou řešíme je nabíjení. Tentokrát nechceme nechat nic náhodě a pak zase civět. Chvíli trvá, než se zorientujeme ve změti zásuvek, prodlužovaček a kabelů. Raději se dvakrát ujišťujeme, že je všechno správně zapojené.  Te...