1000 MILES ADVENTURE - 15.den, 17.7.2023, 52,1 kilometrů

    Pondělí 17.7.2023

    Jako na startovní čáře stojíme před šestou u kraje lesa s názvem Temný kút a baba. A přesně v celou nám začíná šichta. Čeká nás několikahodinové stoupání (+1200 m) na jeden z nejvyšších vrcholů Velké Fatry. A hned první porce je docela výživná, na Čremošnianské lazy, kde si po 2,5 kilometrech zapíšeme 250 metrů výškových. Za Medvědí dolinou se dostáváme na hranici Národního parku a za další zhruba 1 kilometr na rozcestník Kopka, kde vzpomeneme na pana ředitele a zakladatele. Dlouhou Žárnovickou dolinou kráčíme podél říčky Teplice, která pramení někde nad námi, míjíme památný srub SNP. Než postavíme své boty proti vrstevnicím v krpálu na Košařiska, osvěží nás pramen v Kostolci. A tady se napojíme na Stezku hrdinů SNP, která se klikatí až k horskému hotelu Králova Studňa, kde si uděláme zaslouženou přestávku. Zrovna tam probíhá dopolední údržba, ale něco k pití na recepci přesto dostaneme. Pivo za 5 Euro pak labužnicky srkáme na venkovní terase. Udělali jsme si tady krátký rozhovor do našeho filmu a až doma zjistíme, že si na zvukové stopě neseme i hukot vysavače, jak tady zrovna gruntovali.

Králova skala v pozadí.

    Následující úsek se dá rovnou nazvat nádhernou procházkou. Vedle toho, že Velká Fatra je jedno z nejhezčích pohoří na Slovensku, je lokalita kolem Králové studně nabitá přírodou a atrakcemi. Samozřejmě nestíháme vidět všechno, když tu jenom probíháme, ale i tak jsme nadšeni. Jen co projdeme kolem malého lomu, za odbočkou k partizánskému bunkru a památníku SNP, vykoukne na nás impozantní Králova skala. Na Vrcholu Královej studni (1384m.n.m.) vyvěrá stejnojmenný pramen, který zásobuje kaskádu napajedel. Také bychom mohli ochutnat vodu z pramene významné řeky Bystrice, ale to už bychom si trochu zašli.  Raději pokračujeme rovnou po hlavní stezce. To už se nám otevírají kouzelné široké rozhledy na travnaté hřebeny s oblými vrcholky. Tady si uvědomíme, že se začíná měnit počasí. Obloha se zatáhne a chvílemi na nás dopadají velké kapky. A když někde v dálce slyšíme zahřmění, začneme být trochu vystrašení. Obavy, že nás může zastihnout bouřka, nás začne popohánět k rychlejšímu tempu. Takže už to dlouho netrvá a stojíme na Krížne. Za pěkného počasí se prý odtud dá dohlédnout až polovina Slovenska. Vrchol Krížné trochu hyzdí oplocení malého vojenského areálu s navigačním zařízením. Atypický tubus radaru (raketa) se ale už stal symbolickou siluetou tohoto místa.

Velká Fatra, Križná dolina.

    Přehazujeme rychlostní stupně, pro změnu nás teď čeká klesání do údolí. Nejprve se kousek "svezeme" po vrchárské cyklomagistrále. Pak chvíli ještě zůstáváme na cestě hrdinů SNP, než odbočíme na docela úzkou pěšinu. Při tomto kilometrovém sešupu se propadneme o 250 výškových metrů. Sestupujeme dále Krížnou dolinou, 14 pramenů tady vytvoří malý potůček, který se ihned vlévá do ještě nesmělé říčky Revúca na začátku Suché doliny.  Ocitneme se v sevření prudkých svahů. Užíváme si nádherné ticho hor, které ještě více umocní vzdálený cinkot zvonců pasoucího se stáda oveček, Vadí nám jen bzučení dotěrného hmyzu.

    Romantický sestup se začíná mírně zadrhávat. Evidentně tudy moc lidí nechodí, a tak chodník zarůstá prosperujícím porostem. A o kus dál už se musíme namáhavě prodírat, místy opravdu po čtyřech, hustou spletí přes popadané kmeny stromů a rozlámaných větví. Později jsme se dozvěděli, že se tudy v zimě prohnala ničivá lavina.

    Na jednom nebezpečném vzdušném úseku Vašek uklouzne a spadne. Naštěstí na protisvah. Bohužel dopadne na dlaň a hůlka, kterou v ní svírá mu trochu podrtí prostředníček levé ruky. Odteď si kromě bolavé holeně nese i zraněnou ruku.

    To ale není poslední drama, které nás tady potká. Obloha se znovu hrozivě zatahuje a je jasné že z těchto mraků tentokrát už něco bude. Než se spustí pekelné divadlo, stihneme sestoupit na začátek zpevněné cesty, která vede kolem prvních chatek. U jedné z nich jsme schoulení přečkali to běsnění, které naštěstí netrvalo dlouho a my mohli pokračovat po silnici, kterou se z hor valily proudy vody.

    S úlevou vcházíme do Vyšné Revúce. Potřebujeme si už nutně nakoupit nějaké zásoby, protože jsme už několik dní neviděli normální obchod. Ouha! Mají zavřeno - po bouřce nejde proud. Vedle historického hostince (Haláš), u kterého údajně přepřahaly povozy už za Marie Terezie, stojí naštěstí krčma ze současnosti, kde výpadek proudu neřeší. Dokonce umí bez elektřiny napumpovat pivo. Můžeme se tady ohřát a dát si suché ponožky.

    Mezitím se počasí zlepšilo, začalo svítit sluníčko, a my můžeme jít dál cestou podél rozvodněné Revúce. Nějací turisté se nás ptají, jestli je dobrá cesta s dětmi na Borišov. Je fajn, když můžeme jednou pro změnu taky my poradit.

V Liptovské Revúci narazíme na COOP. Bereme za kliku a "k...a zavřeno", jak říká v takové chvíli Petr Ozogán. Pokračujeme. Nějaký pán pozoruje bandáž omotanou kolem mého kolena a volá na mě, ať proboha jedu autobusem. Další Revúca. Tentokrát Nižná. V samoobsluze u cesty zachytíme nějaký pohyb, tak se tam honem vetřeme. Odmítají nás, že je z technických dovodů zatvorené. Slušně nám kručí v žaludku, a tak se nenecháme jen tak odbýt. Nakonec nás nechají, ať si si čelovkama mezi regály vybereme to nejnutnější: 3 x rohlík,2 x salát, 2 x minerálka, 4 x plechovka. Problém nastal při placení. Nikdo ten náš nákup neumí spočítat, když nefungují čárové kódy. Zatímco pak na schodech spokojeně konzumujeme, prodavačky rychle zamykají a mizí, asi abychom ještě něco nechtěli. Než všechno spořádáme, můžeme si z vyvýšené rampy prohlídnout zkázu autobusové zastávky, která nepřežila bouřkovou kalamitu a lehla, jak domeček z karet. Raději nedomýšlíme, co by se stalo, kdyby se tady schovával před deštěm třeba někdo z Mílařů.

Zkáza autobusové zastávky po bouřce.

    Z Liptovské Osady se protáhneme mezi Fatrou a Tatrou směrem na Ružomberok. Po Donovalské cyklomagistrále se nejde vůbec špatně, ale přechod Velké Fatry se na nás přece jen podepsal a naše odhodlání jít do noci se začíná rychle vytrácet.

    Na Bielom potoku uhneme z hlavního tahu a začínáme se ohlížet, kde složíme hlavu. Okolí mezi jakýmsi lomem a skládkou vypadá nevábně, a tak se došouráme až do Ludrové, kde na dětském hřišti  na krásně posekané trávě nenápadně roztahujeme plachtu.