1000 MILES ADVENTURE - 16.den, 18.7.2023, 64,3 kilometrů

    

    Úterý 18.7.2023

    Ráno za dětskou skluzavkou nás čeká  nepříjemné probuzení. Zaútočily na nás hordy slimáků, vyhlídly si náš tarp a nalezly i na batohy. Takže všechno, co balíme je oslizlé a ještě k tomu navlhlé od ranní rosy. Než se v tichosti vytratíme, musíme se nějak zbavit těch nevítaných vetřelců.

    Poslední dva dny jsme se pohybovali po horách a ušli 103 kilometrů. Přemítáme, jestli je to důvod ke spokojenosti. Teď půjdeme do Liptovského Mikuláše často po silnici, takže se nám snad podaří být v jednodušším terénu rychlejší a urazit více kilometrů. Nejprve po panelovce přicházíme do Liptovské Štiavnice, kde nám do kroku z vesnických amplionů zpívá Marika Gombitová Slnečný kalendár. K tomu se dozvíme, že na náměstí bude probíhat prodej nových zemiakov, uhorek nakladaček, papriky a paradajky.  V Liptovských Sliačích si uděláme první přestávku. Kromě snídaně si v obchodě pořídíme rodinné balení vlhčených ubrousků. Ty pak na lavičce na náměstí postupně spotřebováváme, když nenápadně provádíme celotělovou očistu.

    Za Partizánskou Lupčou končí klidné cesty a napojujeme se na hlavní tah do Liptovského Mikuláše. Naštěstí v několikakilometrovém úseku probíhá rekonstrukce silnice 1.třídy, když tady zpevňují krajnice a mění asfalt. My z toho, na rozdíl od řidičů, máme radost, protože důsledkem je omezený provoz a absence kamionů. V některých úsecích spočívá oprava v aplikaci jakéhosi penetračního nátěru, po kterém se nám boty nepříjemně lepí k povrchu. Vaškovi, jak už má zbroušený vzorek, ta žíravina už začíná rozpouštět tlumící pěnu na podrážkách. Má strach, jestli do Mikuláše nepůjde už na boso. 

    Začínají se nám nabízet zajímavé výhledy. Sem tam mezi stromy vyhlédnou obrysy Západních Tater nebo se v údolí zaleskne hladina Liptovské Mary. Je už poledne, když se po 27 kilometrech ocitneme v samotném Liptovském Mikuláši. V první hospodě si dáváme náš klasický trojboj, káva - pivo - limo. Kvalita nápojů je zde nevalná, ale protože musíme dobíjet, sušit spacáky a vyklepat poslední slimáky, nezbývá nám, než všechno poctivě a pomalu vypít. Pak tady pátráme po lékárně, protože potřebujeme obstarat brufeny pro Vaška, který je teď do sebe hází, jak lentilky. Svatý Mikuláš se s námi loučí šibenicí v Šibeničkách, kde byl v roce 1713 popravený Juro Jánošík zavěšením na hák za levé žebro.

     Po několika dnech se opět potkáváme se starým dobrým Váhem, není divu, je to nejdelší řeka Slovenska. Jdeme proti proudu kolem hráze vodní elektrárny Podtureň až k dřevěné lávce, kde máme předepsaný průchodový bod. Hodinky mi pípnou přesně uprostřed rozhoupaného mostu. 

   Následně spěcháme do Liptovském Hrádku, protože se těšíme, že si tady dopřejeme něco dobrého. Nedopatřením a chybou v navigaci, se stočíme kolem řeky a město míjíme. Nechce se nám ale vracet, spoléháme se, že zásoby doplníme v Liptovské Porúbce. Místní obchody a hospoda tady už ale nějakou dobu nefungují. Zastavili jsme se tady u památníku hrdinů SNP, na kterém je i jméno bratra Vaškovy babičky - Peter Haluška, který v povstání ve svých 18-ti letech přišel o život. Někde tady v okolí stála i dřevěnice, ve které kdysi žili Vaškovi předci. Než opustíme Porúbku nezbývá nám, než si u jednoho z domů vyprosit trochu vody, abychom při dalším pochodu předešli dehydrataci.

     Stáváme se součástí živé pohlednice a můžeme sledovat úžasnou hradbu Vysokých Tater, které tady vypadají blízko, jakoby se na ně dalo sáhnout. Přes zoom mobilu je dokonce možné vidět bílé ostrůvky houževnatých zbytků sněhu. Na konci této prašné cesty se z kopečka už po asfaltce dostaneme do Králové Lehoty. V bufetu u nádraží můžeme konečně dosyta zahnat žízeň a mezitím máme čas si promyslet strategii pro zbytek dne. Řešíme už klasické medvědí dilema a opět taháme za kratší konec. Přes hory se už daleko nedostaneme, proto se rozhodujeme nebezpečné lesy obejít po okraji Nízkých Tater.

    V Hybe procházíme úhlednou řadou typických liptovských stavení, které silnici lemují po obou jejich stranách. Fotíme si sochu Pacha zbojníka, což je filmová postava, kterou vymyslel zdejší rodák. Do Východnej už vcházíme paradoxně při slunečním západu. Je to zážitek vidět, jak unavené Slunce dopadne na ostré štíty Roháčů. Na konci této obce je slavný přírodní dřevěný amfiteátr, který občas ožívá  během různých národopisných slavností. Když kolem něj už skoro za tmy procházíme, hrají nám v hlavě elánovské Tanečnice z Lúčnice: "Zrazu som ich stretol na potulkách svetom, Tam kde je to vhodné priamo vo Východnej".

     Další známou obcí na naší trase je Važec a nám je jasné, že tady bude dnešní konečná. Na mapě mám vyhlídnuté fotbalové hřiště, a tak to jdeme zjistit. Na místě ale nacházíme jenom přerostlou louku. Bezradně tady kroužíme, než u vjezdu jedné ze zahrádek nacházíme plácek s pažitem jako na Bazalech. A ten se pro dnešní noc stane naší postelí.