1000 MILES ADVENTURE - 19.den, 21.7.2023, 78,3 kilometrů

    

    Pátek 21.7.2023

    Vstáváme tak, abychom se ještě před šestou stihli přemístit na samý okraj zóny legálního pohybu. Štefan, který nás vyprovází  se s námi loučí slovy: "Dál už je to na vás". Poprvé od CP se cítíme "úplně v pohodě", vykoupaní, vyspaní, vypraní,..., jak to známe od Marka. Jsme plní optimismu a odhodlání. Je krásné ráno a na chatu Hrešnou nám to trvá necelé tři hodiny.

Ráno v Ružíně.

    Docela jsme se na ni i těšili, Hrešnou známe z filmů, ale byla bohužel zavřená a personál sekal trávník. Museli jsem se tedy spokojit se svými zásobami. Vůbec jsme nečekali, že ještě můžeme potkat někoho z Mílařů. A zrovna tady najednou z lesa vyjede cyklista. Typicky ověšené, zaprášené a zabahněné kolo a unavený obličej jeho majitele prozrazuje, že jede zdaleka. Jeho identitu prozradí známe žluté startovní číslo 2054 Michal Poláček. Po obrátce v Nové Sedlici už uhání zpátky na západ. Vyměníme si zážitky a po půl hodině odpočinku odcházíme obdivovat Košice. 

Michal Poláček #2054

    Do východoslovenské metropole vstupujeme severním okrajem. Za mostem přes Hornád po frekventované tepně se motáme labyrintem nadjezdů a podjezdů a bez zastavení pokračujeme docela slušným stoupáním mezi paneláky na sídlišti Dargovských hrdinů. Ocitneme se na výpadovce v Košické Nové Vsi. Máme před sebou 55 kilometrů dlouhý úsek po mezinárodní silnici E50 z Košic do Michalovců plná hučících kamionů a rychlých aut. Vítaným zpestřením nazáživné trasy je průchod za košickými obcemi. V Ďurďošíku se zamícháme mezi holubáře, kteří tady chystají své svěřence na nějakou soutěž. Dozvíme se, že jejich šampioni by zvládli našich tisíc mil za jeden den. Kam se hrabe Milan Hauer. Zajímavou změnou monot=onních kilometrů je přechod Slánských vrchů přes Dargovský průsmyk. Vidíme tu monumentální památník vítězství. Tady si v serpentinách taky trochu zaběháme včetně dlouhého klesání do městečka Sečovce. Sedneme si k odpočinku na náměstí, je tady krásná hrající fontánka. A ze Sečovců už se otvírá dlouhá rovinka až do Michalovců.

Sečovce.

    Rušný provoz pak utne nějaká nehoda na naší trase, která způsobí odklon dopravy. Následujících 10 kilometrů máme silnici jenom pro sebe.  Výhodou důležité dopravní osy je, že se tu vyskytují v celkem častých intervalech benzinky. Toho využíváme jako pravidelné občerstvovačky. 

    Je už skoro půlnoc, když dosáhneme předměstí Michalovců. V dálce slyšíme dunění, noční oblohu stále častěji rozzařují klikatice blesků. Cítíme, že nás bouřka nemine. Řešíme, kam se rychle schovat a těsně před prvními kapkami narazíme na autobusovou smyčku s opuštěnou krytou zastávkou. Zastávka nevypadá moc přívětivě, je celkem dost zaprášená, špinavá a na zemi se válejí nějaké odpadky a nedopalky. Normálně by si tady člověk nešel ani stoupnout a teď jsme vděční, za každý úkryt. Náš plán postupovat nonstop začíná mít trhliny. Ale alespoň si zas můžeme trochu odpočinout.