1000 MILES ADVENTURE - START 2.7.2023, 40 kilometrů

    Neděle 2.7.2023

    V tělocvičně na zemi jsme se před startem moc dobře nevyspali. Dali jsme si snídani a pak i pivko na kuráž. Pomalu jsme se seznámili i s dalšími chodci, takové to oťukávání, koukání, jakou má kdo výbavu, jak je oblečený a jestli má i svaly. Čas utíkal rychle, my ještě všechno dobíjeli a dobalovali. No nic, na start se musí...

Spaní v tělocvičně.

    Na náměstí už je celkem rušno, ve velké převaze jsou cyklisti. Občas někoho poznáme podle filmů. Jdeme pozdravit Milana Hauera, je rekordmanem - Míle uběhl v roce 2022 za 12 dní. Musel běžet, takhle rychle by to nemohl jinak stihnout. Působí skromně, že jde Míle "teprve" potřetí...

    Už nemyslíme na nic, jenom čekáme na 15 hodinu. Ještě předtím se jdeme všichni podepsat ke svému jménu na tabuli. Jan Kopka k nám promlouvá a dává poslední instrukce, hlavně, co se týká Slovenska - medvědí zákazy a romské osady. To je pro mě v tuto chvíli ještě daleko, kdoví, jestli tam vůbec dojdeme. Hlavou se mi řítí myšlenky, vím, že nemám moc dobře naplánovanou trasu, ale spoléhám na to, že to ještě v průběhu doladím. Nevím, jestli máme dost věcí, vzali jsme si fakt jenom minimum. Tak to se asi brzy ukáže...

    3,2,1 START! A je to. To, na co jsme se více jak půl roku intenzivně připravovali, je tady. A ještě se vyfotíme s ostatními pěšáky.

    Na začátku nikdo neběží. Po pár set metrech se oddělujeme od ostatních a jdeme sami. Většinu jsme už pak během závodu nepotkali. 

    Ušli jsme pár kilometrů a najednou vidím v dálce kráčející postavu ve žlutém. Z nadšení máme zatím dobré tempo a tak se k ní rychle přibližujeme. Je to Marek Ondra. Chvíli jdeme spolu, povídáme si, ale mě navigace ukazuje někam jinam a tak se rozdělujeme. Začínám tušit, že moje natrasování asi není úplně v pořádku. Ale zatím je všechno v pohodě a my se dostáváme k prvnímu povinnému bodu - Podhradí. Zrovna ve chvíli, kdy tady dorazíme, profičí kolona cyklistů včetně nejrychlejší špičky, dokonce se pozdravíme i s Honzou Kopkou. Máme výbornou náladu.

    Cesta ubíhá rychle, procházíme německými městy bez zastávek, zatím nám nic nechybí. Místem, kde jsme si chtěli udělat pauzu a dokoupit zásoby byli až Kraslice. Těsně před nimi v závěrečném klesání potkáváme Petra Ozogána. Přidává se k nám a do města tak běžíme společně. V Kraslicích jsme kolem deváté hodiny večer, naštěstí je vietnamský obchod ještě otevřený a tak tam všichni tři vletíme doplnit hlavně zásoby pití.

    Do Kraslic jsme se opravdu těšili, možná až moc, čekali jsme, že tam ještě naposledy potkáme hodně cyklistů. A je jich tady opravdu spousta a společně posedíme u místního stánku. A tady jsme udělali první chybu - místo toho, abychom co nejdříve pokračovali - Vašek mě poslal ještě pro jedno pivo a jak byl zapovídaný (nejvíce se Seppem), strávili jsme tady nejméně hodinu a půl. 

Stánek v Kraslicích, obklopený Mílaři

    Začínáme být i už unavení, v posledních dnech toho bylo na nás opravdu hodně. Na cestu nám krásně svítí úplněk a my po 40 kilometrech, někdy po 23.hodině na přívětivém paloučku rozbalujeme spacáky. První noc na Mílích.

Měsíček nám svítí na cestu.