1000 MILES ADVENTURE - 9.den, 11.7.2023, 30,8 kilometrů
Úterý 11.7.2023
Finish500.
Ráno nás vzbudí šrumec, kdy se závodníci postupně vytrácejí vstříc dalším mílím. Některé z nich už známe od vidění, z náhodných setkání, tak se zdravíme. Mezi nimi opět i s Markem Ondrou, jako by tu na nás čekal. I on je již v plné zbroji. Cítíme se ještě hodně unavení, přesto pomalu vstáváme.
První věc, kterou řešíme je nabíjení. Tentokrát nechceme nechat nic náhodě a pak zase civět. Chvíli trvá, než se zorientujeme ve změti zásuvek, prodlužovaček a kabelů. Raději se dvakrát ujišťujeme, že je všechno správně zapojené. Tentokrát jsme rozhodnutí, že odsud neodejdeme dříve, dokud se naše kapacity nenaplní do mrtě.
Na CP2 je kvalitní zázemí a my využíváme všechny zdejší vymoženosti. Naše věci už potřebují nutně vyprat (skoro všechny), s tím nám ochotně pomůžou dobrovolníci a nakrmí pračku. Mezitím než stihneme projít lázeňskými procedurami s teplou sprchou, i naše garderóba prochází údržbou a čeká na nás visící na sluníčku suchá, čistá, voňavá, připravená k použití. Takto vylepšení se těšíme na snídani. Lákavé švédské stoly slibují dokonalý gastronomický zážitek. Na naše talíře se jako na pestré paletě hromadí všechny druhy jídel snad kromě lupínků a ovesné kaše. Kupodivu vše spořádáme a ještě si jdeme přidat.
Jako nové.
Po takto vydatných hodech se jdeme ještě na chvíli pohodlně natáhnout a přitom tvrdě zaspíme. Všichni už odešli a tak je tady úplné ticho. Vzbudil nás až hlasitý rozhovor pořadatelů, kteří něco řešili u počítače, že Jan Maďar není Maďar, ale Slovák. Sice neochotně, ale teď už definitivně musíme vstávat. Necháme si zkontrolovat dosavadní absolvovanou trasu - vše v pořádku (vypínám stopaře v mobilu, který mi pro jistotu zapisoval trasu a zbytečně přitom užíral nedostatkovou energii).
Pomalu se loučíme se s naším dočasným azylem, a než si stihneme doplnit zásoby pití, ještě nás pořadatelský štáb včetně Anny Kopkové zpovídá z našich zážitků. Stále čekáme na otázku: "budete pokračovat nebo tady končíte?". Nejspíš ale vypadáme líp, než se cítíme, nikdo neptá. A my máme samozřejmě jasno, protože náš cíl je v Sedlici. Takže už nezbývá na nic nečekat a opravdu vyrazit.
Asi jsme se dneska při té bohaté snídani nějak rozjedli, protože v nedalekých Koutech nad Desnou dostáváme zase hlad. Zavětříme vůně ze zdejší restaurace a už si pochutnáváme na kalorické svíčkové. Ta nám ale nestačila a tak se dojídáme ještě druhým prvním chodem - polívkou. Po takové náloži jdou na nás zase dřímoty, tak že si opodál usteleme do trávy a nenecháme se rušit ani hlučným okolím. Prostě se pořád nemůžeme nastartovat. Je už pozdní odpoledne a naše pracovní morálka už začíná být na pováženou. Takže teď už opravdu jdeme dobývat Jeseníky.
Dlouhé Stráně.
Na Dlouhé stráně stoupáme po sjezdovce (určitě nejmíň po černé) a naše čerstvě čisté trička jsou už dávno propocené. Představujeme si otevřený bufet na konečné lanovky. Je to zvláštní, ale na Dlouhých stráních se ocitáme vůbec poprvé.
Vašek zjišťuje, že z podrážky jeho bot zmizel gumový vzorek a začíná brousit tlumící pěnu. V KPZce měl z nějakého důvodu šroubky, a tak je použil do podrážky jako kování.
Vaškovy okované boty, už téměř bez podrážky.
Ze Strání sestupujeme po dlouhých schodech, kde si zahrajeme scénku z filmu Joker a hned nám je veseleji. Je krásný podvečer a my máme zatím za dnešek našlapáno ubohých 20 kilometrů, stále máme v úmyslu dnes ještě sejít z Jeseníků alespoň do Břidličné. Před Jelení studánkou se chvíli stáváme diváky večerního nebeského představení. Sledovat západ Slunce z hřebene Jeseníků to je VIP podívaná s lístky do první řady. U samotné studánky potkáváme partu mladých lidí, kteří tady bivakují. Jsou to cizinci, jeden z nich je ale původem Čech, co žije v Berlíně a chtěl ukázat německým přátelům Jeseníky. Trochu jsme se tady s nimi zakecali (o Mílích, je nadšený a chce jet taky).
Horský terén Jeseníků je dost náročný a my sotva pleteme nohama a zakopáváme. Je už tma když míjíme přístřešek Alfrédka. Ujdeme ještě asi další kilometr a pořád v představě jako fata morgánu vidíme tu krásnou pohodlnou terasu, na které by se tak hezky vyjímaly naše karimatky. Nakonec podlehneme a potupně se vrátíme zpátky. Zítra se pokusíme o rekord a ztrátu doženeme!
Komentáře
Okomentovat