1000 MILES ADVENTURE - 8.den, 10.7.2023, 79,6 kilometrů

    Pondělí 10.7.2023   

    Kromě oficiálních Check pointů - CP - na trase závodu 1000 Mil, existují ještě spontánní, neoficiální. Zřídili si je a provozují ze své vůle srdcaři a fanoušci Mílí, často jsou to samotní závodníci, podle principu: když podpora, tak pro všechny. Je to obrovská morální vzpruha, když na tebe u cesty někdo čeká, připravený nabídnout pohostinnost svého domu a věnovat ti svůj čas.

    Začíná nám druhý týden na Mílích. Spíme asi tři hodiny a na signál budíku vstáváme. Dáváme se do pořádku, největší údržbu potřebují nohy. Pečujeme o puchýře tedy hlavně já, trvá mi, než je všechny ošetřím a propíchnu. Vůbec rozchodit se je každé ráno celkem sranda... Takže se o to právě pokoušíme a přitom přemítáme, jestli máme šanci dnes zvládnout CP2 ve Františkově.

Náš parádní azyl na Šerlichu. No nespi tady, když sem přijdeš ve dvě v noci.

    Nejprve ale musíme na Velkou Deštnou, a splnit si další povinný bod. Podaří se nám to před sedmou hodinou, a protože je ještě brzy, nevidíme ani živáčka. Chvíli zvažujeme, zda vystoupat na rozhlednu, ale raději pošetříme síly. Tato stavba byla v roce 2019 vyhlášena rozhlednou roku.  A ještě jednu osobní zajímavost máme spojenou s tímto místem, právě tady se před 2 lety nenápadně začal roztáčet náš mílařský kolotoč. 

    Orlické hory přecházíme krásnou hřebenovkou. Nezapomene se zastavit v Kačenčině šenku, samoobslužném lesním baru, kde zapijeme snídani pivkem chlazeným v horském potůčku. Míjíme Kunštátskou kapli, cestu pak dlouho lemuje unikátní systém předválečného opevnění s pěchotními sruby a tvrzemi, svědectví naší prvorebublikové historie.

    Přes Bartošovice a Zemskou bránu se blížíme k Českým Petrovicím. Nad hlavami se začínají stahovat černá mračna, bojíme se bouřky a blesků. Do Petrovic proto utíkáme raději po silnici, i když původně jsme chtěli po loukách přes kopec. Najednou se před námi objeví chlapík na motorce a vypadá to, že nás zná a taky, že jo. Mirek, fanda a neoficiální podpora Mílařů, má přístup ke sledování pohybu závodníků a tak věděl, že se blížíme a čeká na nás. Zve nás k sobě domů, láká na domácí sekanou a další dobroty. Nám je ale jasné, že bychom u něj strávili nejméně hodinu, proto pozvání musíme odmítnout. Je zřejmé, že jeho nabídka má dlouhodobou trvanlivost, takže jsme přesvědčení, že ho někdy určitě navštívíme.

Mirek na nás čekal v Českých Petrovicích.

    Jen, co Mirek odjel, spustila se bouřka. Honem prcháme do blízké večerky. Nečekaně tady seženeme i obyčejný kablík do powerbanky (pro nouzové řešení, když C konektor nefunguje, sice se mobil bude nabíjet šest hodin, ale lepší než nic). Stále prší, tak se ještě na chvilku schováme do kryté zastávky, ale pak už se bouřka přehnala a my můžeme pokračovat.

    Opouštíme pohodlnou silnici a po neposečených loukách kopírujeme státní hranici. Z vysoké trávy nám voda stéká po nohách přímo do bot. Chodidla čvachtají v  mokrých ponožkách a bolavé puchýře začínají nepříjemně štípat. Cesta se chvílemi ztrácí, občas není jasné, kudy jít. Hrozně nás to zdržuje a vyčerpává. Postupujeme pomalu, nadáváme a už nás to tady nebaví.

Nepříjemný úsek přes vysoká mokrá traviska.

    Hraniční pásmo pak konečně opouštíme. Od této chvíle už Míle povedou jenom vnitrozemím (ČeskoSlovenskem). Než projdeme Králíkama, uděláme si ještě poslední dnešní pauzu v Hostinci v zatáčce. Je už večer a my se vydáváme na noční pochod do Františkova. Naštěstí už jen po silnici. 

    Pouštíme si do sluchátek hudbu a prostě jdeme. Na Míle jsme si stáhli spoustu muziky. Ale až tady zjišťujeme, že ve formátu, který mobil nedokáže přehrát. Jediný interpret, který přežil tuto zradu, je Pepa Nos. A tak nám sólově dělá každý den společnost. Po sedmi dnech nám Nos leze nejenom ušima, ale i očima. Naštěstí jsme si vzpomněli, že máme nahranou audio stopu Černých baronů. Povedené hlášky nám pomáhají z nejhorší únavy a vlekoucí se kilometry nakonec ubývají trochu rychleji. Aniž to tušíme, stihneme být účastníky ještě jedné akce, kdy nechtěně alarmujeme záchranáře prostřednictvím nouzového volání, které se Vaškovi párkrát "samo" vytočí. To ale zjistíme až ráno z nepřijatých hovorů, že nás několikrát kontaktovala policie.

    Ve tři v noci jsme skutečně zdoláváme Finish 500, polovinu. Panuje tady naprosté ticho. Pivo, na které jsme se nejvíc těšili, nemůžeme najít. Slavnostně si připijeme alespoň stopkou tatranského čaje, který si stále ještě neseme s sebou. Na chatě si zapisujeme příchod. Spí tady plno závodníků a jediné volné místo najdeme pod stolem mezi židlemi, kde znaveni uléháme. Chrápání ostatních nám vůbec nevadí a záhy usínáme.