1000 MILES ADVENTURE - 4.den, 6.7.2023, 87,8 kilometrů

    Čtvrtek 6.7.2023

CP - Check Point - na trase je několik míst,  kde je závodníkům oficiálně nabídnuto organizované zázemí. Mohou se zde dát do pořádku, odpočinout si, najíst se a napít. Ale hlavně je to místo, kde panuje skvělá  mílařská pohoda. Prostě oáza,proto se sem každý tolik těší.

    Ve čtyři ráno se budíme na Nordkapu, o tajemné, mystické noci nevíme nic, protože jsme spali jako špalci. Než se sbalíme, je už dost světla, abychom si udělali pár fotek u hraničního kamene.

    A pak už vyrážíme podél Severního potoka, který tvoří přirozenou hranici mezi ČR a Německem. Lesní pěšiny plné kořenů, kamenů a výmolů, což je oblíbenou lahůdkou hlavně pro cyklisty. Ale i nám se v té spleti podařilo trochu zabloudit. Protékající bystřinu využijeme k ranní hygieně a provedeme i už potřebnou, osvěžující koupel. Tento den je plán přijít do prvního Check pointu v Jizerských horách. 

    Koleno mě pořád pobolívá a tak ho zkouším ještě otejpovat a namazat Voltarenem, snažím se na to moc nemyslet.

    U historického Československého hraničního sloupu se odněkud se vynoří Petr Ozogán. Srdečně se zdravíme, vždyť naposledy jsme se viděli v Kraslicích. Zvědavě studuje obvaz na mém koleni, že prý už slyšel o nějaké ženské, co nevypadá vůbec dobře.

  O něco později procházíme kolem přístřešku, kde nocovala partička Mílařů - cyklistů. Vypadají rozespale, jako že se jim nechce, ale netrvalo to moc dlouho a už nás energicky předjíždějí.

    Přicházíme do Velkého Šenova a jak jsme už hladoví, vybíráme velký obchod a bereme velký nákupní vozík. Máme mlsné oči, a tak se vozík nekontrolovatelně plní. U pokladny nám ale dojde, že nás na parkovišti nečeká auto s velkým kufrem. A tak dáme zpátečku a uděláme ještě jedno kolečko kolem regálů a zase ty dobroty dáváme zpět, včetně velkého těžkého melounu. Ale bylo to fajn se s ním aspoň chvíli pomazlit. I tak neodcházíme z prodejny s prázdnou. V přilehlém parčíku si pak užíváme piknik a jen prázdné obaly zaplní téměř celý odpadkový koš.

    V Krásné Lípě projdeme náměstím s nápaditou fontánou. A pak už vstupujeme do Lužických hor.

    Před Jiřetínem si na chvilku zdřímneme, i když cítíme, že je nám Ozogán v patách. A taky, že jo. V Jiřetíně pod Jedlovou se s Ozym opět potkáváme. Je horko a my řešíme možnosti k doplnění vody. Petr to tady moc dobře zná a ví nejspíš o každém stromě, poradí nám, kde je dál po cestě studánka. Tato informace je pro nás hodně užitečná, studánku využíváme a jako polití živou vodou máme super tempo. Možná byla i zázračná, protože jsem na úplně zapomněla na bolest kolene.

"Ozogánova" studánka

    Po dlouhé době běžíme. Tempo nám ale kazí skupinka turistů na elektrokolech, kterým musíme neustále uhýbat. A hned na to stojíme v koloně, když si neumí poradit s neprůjezdným terénem.

Celý den pěkně připalovalo a to nás pohánělo směrem ke Kristýně, kde po zatopeném lignitivém dolu vzniklo úžasné jezero. Přicházíme tam bohužel dost pozdě a tak místo koupání musí dostat přednost nabíjení techniky. V restauraci Na Jihu mají naštěstí ještě otevřeno a dovolí nám použít jejich zásuvku. Vlastně mělo být už zavřeno, ale je tady rozruch kolem jednoho pána v plavkách, kterému jak se dozvídáme, během koupání odcizili auto.

            Přicházíme ke Kristýně. 

    Nabíjení se nedaří. Něco je špatně. Zjišťujeme, že naše "super rychlonabíječka" vyzkratovala jednu powerbanku, které přestala fungovat C-zdířka, tímto je pro nás nefunkční. Takže jedeme z jedné powerbanky všechno, proto jsme byli pořád vybití... Začínáme mít pocit, že jestli se nám na Mílích má něco pokazit, tak se to stane...

   V Hrádku nad Nisou procházíme centrem města zrovna ve chvíli, kdy se náměstí změnilo na letní kino. Kousek zkoukneme, instalujem čelovky a vyrážíme vstříc noci.

Teď už myslíme jen na jediné, určitě dojít do CP1. Kopírujeme hranici s Polskem, v dálce červeně blikají větrné turbíny, ve kterých vidíme přistávající UFO.

UFO 

Navigace už ukazuje možná jen dva zbývající kilometry. Už se tam vidíme, netuše, že ještě není vyhráno. Smýkáme se prudkým krpálem, klopýtáme mezi popadanými stromy a pařezy, brodíme se vysokou mokrou travou. Neuvěřitelné množství nočního hmyzu na nás dělá ve svitu čelovek nálety. 

A pak zahlédneme plápolající světlo táboráku. Naše první CP na Mílích je tady! Přestože jsou čtyři hodiny ráno, dostáváme veškerý servis, pivko a kuřecí stehna. Máme přislíbeno, že nám vše dobijou a dostáváme "apartmán" ve formě samostatného stanu. Šťastni usínáme.