1000 MILES ADVENTURE - 2.den, 4.7.2023, 72,4 kilometrů

    Úterý 4.7.2023 

    Když jsi poprvé v životě v cizím městě, na druhém konci republiky, projede kolem tebe auto, zatroubí a zastaví, pak se někdo neznámý jako starý známý s tebou srdečně zdraví, přeje ti štěstí a sám se ti svěřuje. I tak vypadají Míle.

    Úkol zněl jasně: co nejrychleji přejít úsek dlouhý skoro 60 km podhůřím Krušných hor přes hornickou oblast a její města. Ráno opravdu vstaneme, ale až ve tři hodiny a ve 3,20 už kráčíme mezi svodidly směr Chomutov. Tahle brzká ranní procházka měla své kouzlo, opravdu byl provoz minimální a den nás přivítal krásným východem Slunce. Procházíme probouzejícím se městem, jeho nekonečnými sídlišti, abychom se dále přes Jirkov dostali do Vysoké Pece. Obec, jejíž název nám předurčoval, že na rozpálené silnici bude asi pěkná výheň.

    Cesta vede úpatím Krušných hor, kde se nám znenadání otevřela úchvatná podívaná na opravdu gigantický vytěžený prostor hnědouhelného dolu Mostecké pánve. Svým způsobem je to úchvatné dílo, které jsem vždycky jsem chtěla vidět a tady jsem to měla jako na dlani. 

    Chvíli žasneme nad tou megapropastí a pak vstupujeme do lesa, na jehož konci míjíme zarostlé pozůstatky bývalého osídlení - Výklenková a Hraběcí kaple, památkově chráněná torza sakrálních staveb z 18.století. 

    Necháme se vést navigací místy, kde ještě v nedávné minulosti kralovaly těžební kombajny, ale najednou nám trasu přehradí rekultivační bagry a stroje, které tady hromadí zeminu. Tak to už tu "dlouho" nebylo - není jiné možnosti než se vrátit - 2 kilometry a půl hodiny navíc. Volíme už raději asfalt jako větší jistotu a postupujeme dál na Litvínov. 

    Kráčíme si městem a náhle na nás někdo volá z projíždějícího auta: "Ahoj Mílaři!". Je to manželka jednoho ze závodníků - Vašek Vondriska, startovní číslo 2068, jede 2000 Mil na kole a teď  už je prý někde u Děčínského Sněžníku. Poznala nás nejspíš podle našich čísel, co máme na batozích. Ptá se, jestli něco nepotřebujeme a jestli máme dost jídla a pití. Ale my máme zrovna zásob dost (výhoda města), s díky jsme tedy odmítli. Popřeje nám ještě hodně štěstí a nám se hned po tomto setkání, které moc potěšilo a povzbudilo, šlape líp.

    A pak se ocitáme jednou nohou v Hrobě. Vlastně oběma, protože tak se jmenuje obec, kterou raději opatrně procházíme. Takže už bez větších obtíží dojdeme až do Dubí, s úlevou opouštíme civilizaci a noříme se zpět do Krušných hor, na další povinný bod - Komáří hůrku. 

    Trasa nás teď pro změnu vede přes zarostlé pěšiny, našla jsem si asi 10 klíšťat (a to jsem se ještě doléčovala s boreliózou...). Vzhledem k brzkému vstávání a taky díky vedru potřebujeme ještě před Komáří hůrkou krátkou pauzu a na chvilku si zdřímneme v altánku u cesty. To nás stojí nějaký čas a na Komáří hůrku dorazíme už dost pozdě.

    Světe div se, restaurace na vrcholu byla ještě otevřená, takže jsme dali s radostí pivko a u toho pozorovali krásný západ Slunce. Ale tímto den ještě nekončí. Čeká nás ještě jedno velké překvapení. Potkáváme se tady s další legendou Mílí - Richardem Štěpánkem (který sem právě dorazil), aktuálně koloběžkářem na trase 2000 Mil. Je to neuvěřitelný člověk - po téměř smrtelné nehodě, kdy pak přišel o ruku, nějakou vnitřní silou vše přežil a nejen to! Začal jezdit na kole, pak i závodit a 1000 Miles adventure zdolal jak na kole, pěšky tak i na koloběžce. Pro nás velký vzor a inspirace. Nebyl sám, spolu s ním byl ještě Jiří Svoboda, startovní číslo 92, taky na koloběžce - po loňském roce, kdy se hned na začátku zranil, skládal mílařský reparát. Udělali jsme si společné foto, pohovořili o Mílích (jak jinak) a já se mu zmínila o svých trablech s nohama. Bylo to hodně příjemné setkání.

    Už se začíná svižně šeřit a jelikož náš původní cíl - Děčínský Sněžník je už nad naše dnešní síly, sejdeme už jenom dolů do Adolfova, kde Vašek věděl o pěkném místě na přenocování. Kvůli mému bolavému kolenu je náš postup pomalejší, a tak po 23.hodině uléháme s nadějí, že to bude zítra lepší. A myslím, že jsme teď už usnuli hned.