1000 MILES ADVENTURE - 13.den, 15.7.2023, 42,4 kilometrů

    Sobota 15.7.2023    

    Vzhledem k tomu, že se v posledních letech na Slovensku přemnožili medvědi, zavedli pořadatelé pravidlo o nočním zákazu jízdy (chůze) v inkriminovaných oblastech. To znamená, že se na určených místech nesmíme v době od 21 do 6 hodin pohybovat a měli bychom být v obydlené oblasti nebo v kryté stavbě.

    Dosáhnout CP nočním pochodem se nám už bohužel napotřetí nepodařilo. Zůstali jsme trčet na půl cesty mezi obcí Horné Srnie a Nemšová. Teď nás budí sílící provoz a hluk od silnice a máme nepříjemné mrzení. Beze slov naházíme věci do našich "salomonů" a padáme odsud ve snaze, co nejdříve umáznout včerejší manko.

    Hned za Nemšovou překračujeme po dlouhém ocelovém mostě široký Váh a po pěší lávce i Klokočovský kanál. Jeho klidná hladina nás pak asi hodinu doprovází cestou po navýšené hrázi. Nevěříme vlastním očím, když se na dalším mostě OPĚT potkáváme s Markem Ondrou. Marek, jako už tradičně, když se vidíme, je celý v gala. "Vyspaný, vyprané věci a vykoupaný ve Váhu", jak nám sám říká. Tento moment nám fakt zvedl náladu. Je to velmi povzbuzující vidět známou tvář a spřízněnou duši. Opticky to nevypadá, ale ve skutečnosti má Marek slušný náskok. I tak si říkáme, že by bylo fajn se potkat v Sedlici, jestli tam na nás zase počká.

    Pak už je to opravdu jenom pár set metrů a my se v 8:10 hod hlásíme na základně. Šéfuje tomu tady Ondrej Hamšík. A hned jsme si padli do oka. Otevře nám Bernarda, nastartuje centrálu, zapojuje nabíječky, vaří kafe a poskytne vercajk s hromadou šroubků, aby Vašek mohl přidat na podrážky další kování a prodloužil tak svým "Hokám" život. Jdeme si taky přeprat a přemáchat nějaké oblečení, a protože je vedro, tak i my sami prubneme vodu ve Váhu. Než se nám stihnou usušit věci, plánujeme si ještě připravit alespoň nějaký základní itinerář trasy přes Slovensko, ale nějak se to zakecalo. Na cestu nám Ondrej maže chleby se sádlem a cibulí - tzv. Ondrejovy vydatné krajíce. A pak už se vydáváme po Markových stopách.

Ondrej Hamšík na CP3.

    Hned na prvním rozcestníku se bezradně rozhlížíme na všechny světové strany. Vůbec nás nepřekvapí, když kolem běžící domorodec zruší tempo, aby nám nabídl pomoc. "Boha mu, to je tak 150 kilometrov", byla jeho reakce, když se dozvěděl, že míříme na Krížnou. Potvrdí nám, že nejlepší bude dát se na Omšenie. Takže už na nic nečekáme a pouštíme se tímto směrem.

Trochu stínu.

    Dnes je opravdu mimořádný hic a rozpálené silnice nás nutí stále častěji někde zastavovat a napájet koníky. V Trenčianské Teplé, v Trenčianských Teplicích, v obci Omšenie - uff, teprve patnáct kilometrů. Opravdu závratná rychlost. Zastávky na CP místo aby nás katapultovaly k lepším výkonům, spíše startují krize.

    Konečně postupujeme nádherným údolím Strážovských vrchů s pestrou mozaikou kopečků a terénních svahů. Tady je opravdu čím se kochat. I to horko se ve stínu hlubokých lesů snáší mnohem lépe. A tady se znenadání začaly rodit naše nové starosti. Vašek si začíná stěžovat na problém s pravou nohou. Při jednom ze sestupů mu holení a nártem projela ostrá bolest a bylo jasné, že se dnes už moc daleko nedostaneme.   

    O půl deváté sestoupíme do Valaské Belé. Znaveni vedrem sedáme na terasu do hospůdky u cesty. Vašek kulhá, a k tomu řešíme zákazy noční chůze. Vychází nám, že by bylo vhodné někde tady v obci složit hlavu. V běžném životě se nám to nestává, ale na Mílích působíme jako atrakce. I když se snažíme tvářit nenápadně, často se o nás lidi začnou zajímat. Tady jsou to dva kamarádi Peter a Janko. Ptají se odkud jdeme a kam. Řeč přijde i na vojnu a Vašek zjistí, že jsou s Peterem vrstevníci. Když se pak dozví náš problém s ubytováním, zajistí nám spaní u Janka Prepáče.

V jeho domě na nás z letitého nábytku a vybavení dýchne nostalgie z prázdnin, které jsme oba trávili u babiček na Slovensku. Janek nám stele manželskou postel. Nemáme pyžama, a tak si raději uléháme na karimatky na zemi, bohatě nám stačí pohostinnost dobrých lidí a střecha nad hlavou.