1000 MILES ADVENTURE - 12.den, 14.7.2023, 66,1 kilometrů

    Pátek 14.7.2023

    Klidně běžte přes ten brod, kačenám to tam bylo před chvílí po pás.

    

    Od Cépéčka ve Františkově se nám každý večer daří zajistit si střechu nad hlavou. A ani této noci pod přístřeškem Kopaná tomu nebylo jinak. Podél masivních lavic je dost místa na dvě karimatky, a tak to vypadá, že se tady dobře vyspíme. A opravdu noc je klidná a nic nás neruší v blahodárném spánku. Přístřešek stojí v blízkosti přilehlého pramene. Vydatný proud vody, který tu vyvěrá a se šploucháním dopadá mezi kamenné obrubníky, vytváří relaxační uspávací kulisu. Ještě hodně před pátou hodinou tady zastavuje auto, s reflektory namířenými do našich rozespalých očí. Nabere vodu, třískne dveřmi a s burácením motoru odjíždí. Do pěti minut je tu další. A pak už jeden za druhým. Zřejmě si tady cestou do práce jezdí natankovat zázračnou vodu. V tom se ale spát nedá, a tak trochu mrzutí vstáváme. Výhoda je, že si v tom bohatém zdroji vody můžeme udělat kvalitní ranní hygienu.

    Kluk, který nám včera v Komárně radil s trasou, dělá u lesů a tady za Rajnochovicemi byl jeho revír. Zkušený tip na trasu, který nám doporučil, se ukázal jako dobrá varianta, takže bez problémů prostupujeme zalesněnou krajinou a poznáváme Hostýnské vrchy, ve kterých se ocitáme poprvé.

    Pak nás nohy donesou do Trnavy, dalšího jako "slovenského" města, které je známé svými Vraníky. Nejedná se ale o vyhlášenou stáj, ale název piva, které se vaří ve zdejším pivovaru. K podniku patří i malá pekárna, a tak není divu, že se tu ochutnávkou chvíli zdržíme.

    A když už tu máme ty stejnojmenné názvy měst jako předzvěst, že se blížíme ke Slovensku, tak asi v rámci přípravy na setkání s medvědem, se v lese za Trnavou nečekaně srazíme se stádem - krav. Není to tak dramatické, jako střet s divokou šelmou, nicméně i takové bezprostřední setkání s nevyzpytatelným dobytkem může vyděsit. Za hlasitého a výhružného bučení se odtud spěšně dekujeme.

    Na okraji Vizovic nemůžeme minout Rybárnu. Jen místo ryb, jak by se mohlo na první pohled zdát, se tady vyrábí Cider, kvašený nápoj z jablek. Podle poutače u vstupu do areálu zjistíme, že se tu právě rozjíždí Masters of Cider, jako paralelní akce známějšího Masters of Rock. Rozhodneme se na chvíli nakouknout. Dát si tady pivo znamená vystát si bobtnající frontičku. A právě, když se roztáčejí naše kelímky, sud vyschne. A pak se dlouho nedaří narazit nový. Asi se tady zase zdržíme víc, než jsme chtěli. Měli jsme si dát raději ten mošt. Při odchodu do Vizovických vrchů trochu závidíme rozkuráženým hostům festivalu, že oni nikam nemusí a budou si tady na jednom místě celý víkend užívat. 

    Vypadá to, že musíme zapadnout do každé knajpy, na kterou narazíme. Ale tak to není. Většinou se jedná o vynucené technické pauzy v rámci hospodaření se zásobami našich omezených energetických zdrojů. Prostě, i když jsme snížili spotřebu na minimum (mám mobil na letadlo, čelovky jedou na tužkovky z obchodu, apod.), stejně musíme buď jednou denně pořádně nabít nebo proud usesbíráváme po troškách postupně cestou. A napojit se v hospodě na zásuvku, tak to si tam taky musíš něco objednat (a jediné, co se dá pít pořád dokola, je pivo). Vyvinuli jsme pro sebe trojkombinaci: káva - pivo - limo. 

    Hospodu jsme našli v Újezdu. Zatímco pijeme pivo a promýšlíme další trasu přes Bílé Karpaty, opět se opakuje příhoda z předešlého dne. Štamgast od vedlejšího stolu nám ochotně prozradí užitečnou zkratku alejí, kterou znají a kudy chodí jenom místní.

    Úsek z Bylnice vzbuzuje obavy, že Vlárský průsmyk budeme muset překonávat po nebezpečné silnici. K naší radosti se ukáže, že podél řeky Vláry vede krásná, pohodlná cyklostezka přes Svatý Štěpán až k hraničnímu přechodu Sidonie.

    Cítíme radost i pýchu, že jsme prošli ze západu celou Českou Republiku. 

    Vašek vzpomíná: "Od startu závodu nesu v tajné kapse zašitou tisícovku. Tady v poslední české hospodě je poslední možnost na Mílích uplatnit českou měnu. A tady na naši počest, pozývám Ali na drink. A co se stane? Místo, abych zabodoval, dostávám kapky. Prý už zase zdržuju a takhle nikam nedojdeme. Ke své smůle asi netuší, že žádnou podobnou inkognito bankovku v Eurech nemám, a na Slovensku se musí pozvat sama."

    Tak a jsme na Slovensku. Euforie se pomalu vytrácí, protože nás na hranici nečekají žádné fanfáry, ale jen další náročné kilometry. Začíná nás zmáhat únava a představa, že teď ještě zvládneme dojít na poslední CP, se začíná rozplývat. Je to boj a my teď žádáme o příměří. Nakonec jsme rádi, že to alespoň nějak doklepem do Nové Nemšové, kde vedle cesty za odstaveným autobusem rozbalíme bivak.