Jak to začalo...

Můj manžel Vašek je obrovský snílek a vlastně věčný kluk, kterého lákají dobrodružství. A když si vezme do hlavy, že budeme sjíždět řeky, tak je prostě sjedeme, samozřejmě v celé jezditelné délce a to i s malou Zuzankou 😊. Nic pro něj není nemožné. 

Když v roce 2017 za mnou přišel, že si dáme přechod Malé Fatry, vůbec jsem netušila, že se něco takového dělá a co tak vlastně tímto přechodem hor odstartujeme…Že si prostě nabalíš batoh včetně vaření a spaní a jdeš několik dní divočinou. Tenkrát jsme si teda vzali opravdu velké batohy a to jsme šli „jenom“ na 3 dny…

Nadchlo nás to tak, že příští rok jsme přešli Nízké Tatry a tenkrát jsme s sebou vzali i naši osmiletou Zuzanku. V Nízkých Tatrách jsme ale začali hodně přemýšlet nad naší výbavou. Batohy jsme měli těžké tak, že ujít za den 15 km byl celkem problém. Člověk byl celý schvácený, batoh si pořád různě nadzvedával, aby aspoň trochu ulevil ramenům. Do hor jsme si samozřejmě pořídili pořádné pohorky a když párkrát zapršelo anebo se člověk prošel mokrou travou, boty neuschly už nikdy…

 A co nás přivedlo přihlásit se na závod 1000 miles adventures? Jak už to tak v životě bývá, byla to souhra okolností…

V roce 2020 bylo omezeno cestování a my měli zrovna v plánu pokusit se o překonání cesty hrdinů SNP. Hospody byly taky zavřené, takže se místem pro naše porady stal sklep. Při jedné z „porad“ jsme nakousli i téma, co s prázdninami. Slovensko vlivem omezení bohužel padlo. Začali jsme si o tom povídat, rozebírat situaci a najednou mi to v hlavě zablikalo! Když nejde cesta hrdinů SNP, co kdybychom vymysleli něco nového, co (možná) ještě nikdo nešel! A bylo to. Nápad, který od té doby směřuje kroky naší rodiny novým směrem. Půjdeme z Ostravy na Sněžku! A to doslova. Zajistíme dům, zavřeme branku a půjdeme pěšky až na Sněžku. Od té chvíle nás toto téma nepustilo. Začalo plánování cesty, přemýšlení nad denní kilometráží, kde a v čem budeme spát, co budeme jíst, jak budeme nabíjet elektroniku a jak se zabalit, aby batoh neměl víc jak 10 kg. Nakonec jsme si věci rozdělili: Vašek nesl stan pro nás tři, všechny spacáky, KPZ, a svoje oblečení, já jsem měla nabalené vaření, jídlo, hygienu a taky svoje oblečení a Zuzanka měla batůžek se svými věcmi + každý jsme měli svoje bandasky na pití.

Nikdo z našeho okolí nechápal, co nás vede k takové bláznovině, ale my jsme se neskutečně těšili. A zároveň se i trochu báli – ale to si člověk nemůže moc připouštět, protože jinak nemusí svou cestu dokončit. Striktně jsme drželi toho, že budeme spát v přírodě, pod stanem. Většinu jídla jsme si vařili nebo nesli (salám, slanina a sýr je na takové cestě největší delikatesa), jako občerstvení jsme si dopřávali já s Vaškem hlavně pivo (největší položka ve výdajích) a Zuzanka si po restauracích i pojedla.

Cestu jsme zvládli za 13 dní a ušli jsme 386 kilometrů. Byl to úžasný pocit se po třinácti dnech ocitnout na Sněžce. Po této cestě jsme až pak zjistili, že existuje oficiální trasa kolem České republiky – Stezka Českem a v mnoha ohledech trati jsme ji šli také. No a po tomto zjištění byl plán na příští      jasný – půjdeme ze Sněžky do Aše – až k nejzápadnějšímu bodu ČR!

Z Ostravy na Sněžku 2021 pěšky :-) 

A ze Sněžky na nejzápadnější bod ČR 2022

    V roce 2021, kdy jsme šli trasu Z Ostravy na Sněžku, jsme v Orlických horách potkali partu lidí, měli terénní auto, kameru a natáčeli cyklisty. Zaujalo nás to, a tak jsme se zeptali, o co se jedná. Závod na kolech 1000 miles adventure. 1000 mil??? Možná kilometrů, ale i tak. Něco nepředstavitelného. Zuzančina první reakce byla "to bych chtěla!". Já: "Ani náhodou". Jít náš první takto dlouhý trek byl pro mě vrchol výkonu...

    No a při pokračování našeho putování příští rok, jsme nejdříve potkali jednu závodnici v Krkonoších- ta neměla kolo, ale batoh - závod se může tedy jít asi i pěšky. A zase jsme narazili i na cyklisty. A pak, téměř u cíle naší cesty, v Kraslicích u bufetu jsme opět pár takových závodníků potkali...

    A semínko bylo zasazeno...